Kopu
Lukáš Henzl a Jacob Heinz (2004)
kopáčská apoteóza
kapesní svazek 10 x 10 cm, 30 stran
(úryvek z 1. kapitoly)
Kopu. Kopu stále dál, i když by se mohlo zdát, že mám nakopáno. Naopak - soustavně se odhodlávám k většímu kopáčskému úsilí. Kopu pro samou podstatu a proto, že se nesmím nechat brzdit malicherností. Jo, tak je to. Jednou tu může stát třeba plaketa, že vzdor všem a všemu jsem tu kopal dál, ale teď mě nic takového nezajímá. Kopu ze vzdoru a tuplem na truc proti mineralogické společnosti a vůbec proti všem, když už jsem u toho. Když drobná osobní anarchie, tak pořádně, ne?
Nad počátkem svého kopání se teď usmívám. Ale začátek by zůstal stejný tak i tak a tohle je dávná historie. Popíšu Vám teď jeden večer, už je to nějaký čas, ale snad si to celé vybavuji dobře. Zpětně to vidím asi takhle:
V sále s mnoha lidmi jsem se pokoušel ovládnout svou náhlou touhu kopat. É, mineralogická společnost a její banket. Hromada idiotů, kteří do Země nikdy nekopli ani špičkou boty. "Žádné velké přípravy, začni kopat hned, tady a rovnou a basta." Tohle jsem si říkal, jo. Momentální výmluvy: neměl jsem po ruce žádný vhodný nástroj a jediné, čím jsem disponoval, byla lžíce ze zeleninového salátu, poklidně měknoucího ve velikých mísách. Mísy, kol nichž se točila ta mineralogická banda. Chlapíci se navzájem titulovali všemi dosaženými hodnostmi. Nízká společnost. Jediný, kdo z nich vystupoval do popředí a který plně porozuměl mému počínání, byl doktor Burdié. Objevil se v pravou chvíli, ale tuším, že po mém zmizení ze sálu se zase věnoval svým úvahám, pil to nedobré Chardonnay a záležitost s mladým kopáčem se mu přetavila v jeho vlastní sentiment. Zůstal tam. Já nemohl...
Askøy
Lukáš Henzl (2003)
dekartografický román
kroužková vazba A5, 40 stran
(1. kapitola)
1. Město: Sen o těsném úniku
Žiji ve městě. Pohybuji se pravidelně, síť ulic je rovnoměrně rozprostřena, trasy se kříží, držím se bodů předem daných, zanesených v mapě.
Není tu nutně všechno šedé a bezútěšné, jak se obvykle o městech tvrdí. V mapě je zakreslena spousta zajímavých míst, byla tu historie, parky jsou zelené, vodní kanály zakreslené modře, přestože jsou také zelené. Mapou se rozprostírá síť hlavních a vedlejších tříd, červené linie dálnic a nájezdů, tmavé linky železnice. Nádraží, značená hnědě, jsou, jak jsem jednou četl: místa, kde se skrývají příležitosti. Bloky domů mají svou barvu podle své důležitosti. Bydlím v nevýrazné žluté, ale docházím do budovy, značené tmavě šedozelenou barvou, jakou jsou značeny administrativní budovy. Spousta cedulí před velkými dveřmi a usměvavý vrátný, který už mě ani nekontroluje. Kdybych se jednou rozhodl vynést ven nějaký velmi důležitý a tajný dokument, vrátný by se dál usmíval a prohodil třeba: Tak kampak na víkend, pane inženýre, zase někam z města ven ? Já bych byl nervózní, ale odvětil bych mu třeba, že pojedu navštívit známé a nejdůležitější a nejtajnější dokument by do sebe v té chvíli vstřebal několik kapek potu, skryt pod košilí ( přeci jen se mi občas vrátný podívá do tašky, když na něj zeshora jednou za čas dupnou ).
Pracuji v kartografickém úřadě. Proto si tak libuji v obrazech, které poskytují mapy. Mapa dříve odrážela teritorium, nyní teritorium vytváří. Vytvářím své okolí, mám na to dlouholetou praxi. Současné okolí je pravidelné a přestože i můj slušný plat, který odpovídá mému postavení , je také pravidelný, žiji vcelku nepravidelně. Ostatně jako většina lidí, totiž někdy více, někdy méně.
Jedno místo je výškovou budovou, 75. patrem, oddělením zpracovávání dat - družicových snímků, veškeré práce s geografickými a kartografickými podklady, vojenské mapy, válečné zpravodajství, víc se kolikrát už nezajímám, stačí mi šedozelená barva budovy.
Jedna situace je práce, mnoho lidí, vyhodnocování oněch podkladů. Kartografie je důležitá pro další strategii, bez ní se člověk nehne. Ve skladu je hodně map starých a na stole jsou nové, vytvářející se, většinou až příliš tajné. Vše je inventarizováno, ale jak to bývá na úřadech - v nutnosti se dotyčný dokument najednou nemůže najít a objeví se až za měsíc, když se stěhují regály.
Druhá místa jsou detailně zmapována, ale vždy stačí drobná čárka a v krajině se objeví obrovská brázda zející temnou hlínou.
Druhé situace vznikají až na oněch místech a do poslední chvíle, co jsou naplánované, se může cokoli změnit a výsledná situace se svému plánovanému obrazu nepodobá. Kolikrát původní obraz třeba i zcela převrací. Věci dopadají jinak a člověk si užije svých pár minut pocitu obrazoborectví.
Milý příběh bývá odpočinkem na místě, kde se cítíte dobře. Sic je tu pravděpodobnost, že se zabředne do nedůležitých popisů, ale vykreslování nové mapy-obrazu se tak alespoň náležitě vyžívá. Obraz se líbí sám sobě, kreslič může zívat nudou.
Často na mě jde v práci rozespalost, vhodné by bylo nějaké čtení ke kávě, pouze v situaci, kdy máte čas vymezen k zaslouženému odpočinku. Odpočívejte za každou cenu nebo třeba nikdy nepracujte.
Nad hlavou se mi komíhá tušení naprosté rezignace a latentní revoluce někde v koutě skomírá.
Bavím se s kolegy, dáváme dohromady mapy, k nimž zní doprovodný text kolikrát už dost pochybeně. Nad strategickou mapou mě už kolikrát napadlo: Jdete nakupovat do obchodu a přitom už zítra by se mohlo rabovat. Prodlužování takového stavu je možná horší, než kdyby se něco opravdu stalo. Ale zatím se neděje nic, asi se ani nic dít nebude.
V tuhle dobu, mám-li to říct takhle bez vytáček, si člověk nemůže vybrat, kde by se mu mohlo líbit. Všude a nikde, rozmazlenost. Ještě nevím, jak dlouho zůstanu tady, kde momentálně jsem. Všechno je uzpůsobeno pohybu a mám přístup k nejnovějším mapám. Můžu se stát i jejich vlastníkem, ale toho bych se asi nikdy nedopustil, strachem bych se asi po vrátného dotazu na víkend skácel k zemi a všechny dokumenty by mi před tváří ostatních vypadly zpod košile, zřejmě trochu pokroucené.
Nad mapami mám také někdy tušení signálu. Vyrazit vpřed. Zůstat dole ve sklepě. Je možné se mnoho dozvědět z informací, které zpracovávají stroje. Ve výškové budově, jak jinak.
V případě signálu
1) našel bych si někde svůj kout a čekal, co bude.
2) vyrazil bych vpřed hlava nehlava
SIGNÁL
...V termínech snu můžeme popsat něco jako "sen o těsném úniku" např. takto:
Hlavní postava vyvázne na poslední chvíli, jako pointou nějakého filmu, osudovým okamžikem mýtu. Většinou se vše schyluje ke konci, ale postava se zachrání. Téměř zázrakem. Velikou nepravděpodobností.
Askøy: Malý norský ostrov. Vybíhá severozápadně od města Bergen do Norského moře. Je velmi členitý, na jeho severním konci je malý ostrov Herdla, spojen s ostrovem Askøy mostem. Askøy končí městem Skansen. Pravděpodobně pozůstatky nejstaršího severského osídlení. Na Herdle je na místě původního kostela kostel zděný, v jednoduchém, severském stylu. Taktéž i domy na Herdle mají typický strohý norský styl. Herdla má ojedinělé geografické umístění, jako ostrov je jedním z vyčnívajících souší klesajícího skandinávského pohoří. Patří mezi poslední obyvatelné plochy, které po několika desítkách kilometrů již zcela mizí v širokém oceánu. Askøy je velkým ostrovem, čítajícím, mnohá města, Herdla malý ostrůvek, jehož travnatá plošina (přibližně 1/3 ostova) je přírodní rezervace tažných ptáků, která za II. světové války sloužila jako přistávací plocha vojenské letecké základny.
Města, která náleží Askøy - Berland, u něhož je hluboký záliv do nitra ostrova, drobné ostrůvky, viditelné z pobřeží. Porost tvoří borovice a jasany, které daly ostrovu název ( v norštině ask = jasan ). Hlavní silnice, protínající ostrov, vede od jižního Kleppestø ke Skansenu, mostem spojeným se severní Herdlou. U Kleppestø je zase velký klenutý most, který směřuje na pevninu. V zátoce se tu do kopců rozprostírá Bergen, významné norské město, západním směrem asi 300 km od Osla. Sousední velké ostrovy Meland, Hjelme a Sæb jsou za jasného počasí viditelné na obzoru. Askøy je obtékán Herdlefjordem.
Askøy
Šplouchání vln. Ležím na mořské pláži.
Ležím a poslouchám ten jeden veliký monotónní zvuk. Nehýbu se a hlavně se snažím jenom tak zůstat a nečinit žádná gesta, v žádném případě například vstát a oprášit se.
Válka někde probíhá. Jen to prostě není válka, to je třeba ujasnit. Text nebyl strategickým útokem a výčtem cílů, na které bude zaměřeno. Připojený obraz nebyl plánem s vyznačenými přesuny sil. Ten text byl návodem, jak se zachovat, obraz obrazem místa, kde je možno se uchýlit do ústraní, než se situace ozřejmí...
... Pravděpodobný scénář je mi jasný: Upadl jsem do snu o těsném úniku. Prolíná se se snem o severu. Cizí názvy, které si pamatuji z textu, se začnou zřejmě i brzo zjevovat jako obrazy. Nakonec vstanu a uvidím, jak vypadá místo, kde jsem se ocitl.
Už žádné čtení, protože žádný odpočinek.
Mapa je základ:
Detailní popisy 1 : 1
Sever / negeograficky - chlad
Odpoledne / očekávání
Kamenitá / písčitá pláž
Nutně mytologická noc /
Odpoutání
Dva muži z Askøy /
Severské balady
Nejasnost / buď a nebo
Doprava je již přerušena
Tisíc mužů proti Askøy
Předzvěst nekonaného ragnaröku
latentní ragnarök
Odpoutání
... Most se rozplynul ve vlnách moře. Kdykoli budeme moci navázat vztah k nějaké jiné pevnině, bude-li k tomu v budoucnu příležitost. Vrátili jsme se do hotelu, loučili se, přáli si dobré jitro, všichni do jednoho unavení a rozespalí.
Až se zítra ráno probereme po této světlé noci a jitru, pravděpodobně už nezahlédneme pevninu. Askøy již nebude existovat. Nebudou zde ani okolní ostrovy Meland, Sæbø, Hjelme. Nebude tu ani potuchy po bývalých městech, po bývalém uspořádání cest, po pravidelném pohybu. Ostrov bude skryt v širém oceánu, čekajíc na vhodnou příležitost, aby se opět ocitl blízko nějaké nové, ve staré mapě nenalezitelné pevnině. Nové mapy se teprve sestavují, je však těžké je porovnávat. Náš ostrov nemusí být zanesen v jakékoli jiné mapě, jaká může vznikat na jiných místech, kde se situace odehrála naprosto stejně. Čas je bezbřehý jako okolní moře. Zatím je tato isolace od okolí, existuje-li nějaké okolí a existuje-li vůbec isolace, výhodná jak pro nás, tak pro ostrov. Přilétají však tažní ptáci s novými zprávami, takže přeci jen se i někde jinde za obzorem něco podobného odehrává.
Občas se probudím a ještě když ostatní spí, vyjdu z hotelu ven na pobřeží a vyhlížím, zda se někde v dálce neobjeví pevnina. Noci opět tmavnou a při rozbřesku běžím po pláži a rozhazuji rukama. Jako za prvních dnů na Askøy, když slunce vysvitlo zpod mraku. A pak sedím a upírám oči do vln.
Vyhlížím, jestli se někde na obzoru neobjeví nějaké nové Askøy.
http://galeriemagda.cz/roman/nadeje.php - zárodek románu
http://www.34.sk/ - 3/4 revue, číslo 17: Lukáš Henzl, Dekartografické črty - chat, Askøy - relax